Člověk většinou nemá náhled do cizí sféry, a tak bych vám ráda ukázala některá témata z druhého břehu.
Fotograf není úložiště
Nejednou jsem se setkala s otázkou, zda bych někomu znovu neposlala X let staré fotky. Bohužel úložiště fotografů nejsou bezedná a většina z nás po nějaké době stará alba maže, abychom si uvolnili místo na externích discích nebo cloudových úložištích. Proto, prosím, když vám fotograf zašle hotové fotky ke stažení, zazálohujte si je. Fotografové nejsou zodpovědní za ztrátu vašich dat a není naší povinností po odevzdání fotky u sebe dále schovávat.
Naše tvorba je moc drahá
Je nutno podotknout, že ceny každého jednoho fotografa vychází většinou z nějakých reálných čísel – například započtené náklady, opotřebené výbavení, čas, zkušenosti a hlavně poptávka. U provozování kreativních činností, mezi které focení beze sporu patří, je častým bodem zlomu syndrom vyhoření, do kterého se může člověk jednoduše dostat, pokud je dlouhodoběji zahlcený zakázkami, není za to dostatečně ohodnocen a nemá kvůli nedostatečné kapacitě možnost se dále posouvat. I já jsem si vyhořením prošla, není to nic příjemného, ale pomohlo mi to uvědomit si svoje hranice a umět se lépe ohodnotit.
Dnes vídám na trhu spoustu mladých talentovaných lidí, kteří se bohužel neumějí adekvátně ocenit a fotí za směšné částky, což potom může znehodnocovat ceny ostatních. Když si pak s takovými fotografy píšu, snad všichni se svěří s tím, že by chtěli za focení dostávat víc, ale bojí se, že když zdraží, nebude o ně zájem.
Každý fotograf má i jinou filozofii a cílovou skupinu. Někdo cílí na ty, kteří shánějí co nejvíce fotek za co nejnižší cenu a je jim jedno, jakou budou mít kvalitu a hloubku. Jiní cílí na ty, kteří chtějí spolupracovat právě s konkrétním fotografem, protože jim jde primárně o krásně zpracované vzpomínky v jeho osobitém stylu.
Kristina Kunclová(http://kristinakunclova.com)